Tématem dnešních čtení je dvojice pokání - milosrdenství. Ježíš říká, že v Nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. 

   Je to právě pokání a obrácení, co dovedlo mladšího z bratrů z dnešního podobenství zpět k Otci. Oba dva bratři měli společnou jednu vlastnost - byli to ultimátní hlupáci - byli tak sebestřední, že ač bratři, tak život toho druhého je nezajímal a už vůbec nevěděli, jaký poklad mají ve svém otci. Zajímal je pouze jeho majetek. Ten první si dobra, která otec nabízel, chtěl užít - ale sám, co nejdál od otce, aby mu do toho moc nemluvil. Ten druhý sice s otcem zůstal, ale stejně v sobě živil myšlenku, jak to, co má otec, využít jinak a lépe. Ale Otce jako takového neznal ani jeden z nich. 

   Při čtení tohoto dnešního evangelia jsem si vzpomněl na jednoho mladého člověka, kterému jsem o prázdninách nesl svaté přijímání, protože byl nemocný. A to byl pravý opak našich bratří - v létě, kdy mohl chodit k vodě, na výlety, na zmrzlinu, užívat slunce... musel být zavřený doma, a překvapil mě, když říkal, jak mu tím Bůh dal čas a prostor pro modlitbu, duchovní četbu a přemýšlení o věcech, které odkládal. Věděl, kým je pro něj Bůh a proto i tu nemoc dovedl vnímat jako dar. 

   Zpět k bratřím z evangelia. Aby alespoň ten mladší poznal velikost a dobrotu svého otce, musel narazit a klíčové bylo právě jeho pokání. Kdyby nepoznal svoji vinu, pokorně se nevrátil a nevyznal ji, nepoznal by otcovo milosrdenství a dobrotu. 

   Proto bych rád nás všechny povzbudil, abychom v modlitbě prosili Ducha svatého o dar opravdového pokání, o dar umět nejen vidět, ale i litovat a vyznat svoje slabosti. A není třeba se jich bát, na jejich základě můžeme právě poznat a zakusit velikost Boží, velikost Jeho milosrdenství i velikost Jeho kreativity, protože i naše chyby umí Pán využít pro dobré a velké věci. A pokud je v Nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují, tak potom i my můžeme každou svoji zpověď oslavit a radovat se z Božího odpuštění. Třeba tak, že si po ní doma dáme zákusek a zmrzlinu - já osobně, když se po zpovědi vracím Bělohorskou ulicí, si čas od času na oslavu dám kebab a pivo. 

   Tak přeju nám všem odvahu k pokání a opravdu hlubokou radost ze zkušenosti s Boží velikostí a milosrdenstvím. Ať osobně zakusíme, jak dobrý a veliký je náš Nebeský Otec a jak veliký poklad v Něm máme. AMEN